RSS

Monthly Archives: Září 2014

Sečteno a podtrženo – září 2014

Čas letí neskutečně rychle a měsíc září už je u konce. Pomalu si začínám uvědomovat, že bych měla začít šetřit na vánoční dárky. Taky se mi teď začíná rozjíždět škola, takže se pomalu přesouvám do školního módu, s čímž teda moje tělo nechce úplně souhlasit a odpovídá nadměrným vyčerpáním (ať už psychickým nebo psychickým, vždycky si něco najde, potvora). Chtěla bych tedy nějak shrnout, co všechno se u mě událo za měsíc září, zejména co jsem přečetla, které knihy jsem si pořídila a tak.

Začneme tedy mými novými přírůstky. Jak jsem psala v článku na začátku září, koupila jsem jednu knihu na antikvariátních trzích (Na Větrné hůrce) a pak jsem si zdarma domů odnesla 7 knih vyřazených z knihovny. (Bližší info v samotném článku, na který mi tady bohužel ale nejde dát odkaz…:/ ) V tomto měsíci jsem si pak koupila už jen jednu knihu (jsem přece jen chudý student, co se ještě k tomu momentálně potýká s finančními problémy). V knihkupectví jsem ve slevě ukořistila Rukověť bojovníka světla od Paula Coelho.

Co se týká přečtených knih, tak myslím, že hned 1. září jsem dočítala Volání kukačky, ale nevím přesně kolik stránek to tak bylo. Pak jsem se poprala s A Dance with Dragons George R.R. Martina, která má stránek 1040 (Tak to aspoň tvrdí Wikipedie. Momentálně nemám knihu u sebe, tak to nemůžu potvrdit :D). Na řadu pak přišlo Murakamiho Norské dřevo, ke kterému jsem napsala i recenzi. To má stran 297. Pak jsem tak nějak „přeskočila“ ke klasice Na Větrné hůrce – 377 stran, zase podle Wikipedie. No a dnes jsem dočetla ještě Žhavé zprávy od Jefferyho Deavera, což je knížka o 260 stranách. Pokud budu mít čas, tak sepíšu nějaké to vyjádření k posledním dvěma zmiňovaným, ale s časem je to teď u mě takové složité…

Takže, sečteno a podtrženo:

  • 9 nových (i postarších) knih do mé sbírky
  • 4 přečtené knihy
  • 2 recenze
  • 1974 přečtených stránek

do toho nezapočítávám čtení Volání kukačky, protože tam to s těmi stránkami úplně nevím 😀

Není to nějak extra moc, ale troufám si říct, že to není ani nijak málo. Já sama jsem rozhodně spokojená 🙂 Doufám jen, že se začátkem učení se do školy a čtením různých učebnic, judikátů a dalších různých materiálů mi zbude čas i na čtení „normálních“ knížek a taky nějaké to psaní o nich 🙂

Pro dnešek vše. Pac a pusu 😉

Reklamy
 
komentáře 2

Posted by on Září 30, 2014 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , ,

Norské dřevo

Norské dřevo

Už nějakou dobu jsem se chystala tuhle knihu přečíst. Slyšela jsem, že je fakt dobrá, ale až když jsem ji otevřela, jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nevím, o čem to je 😀 Hned jsem ale pochopila, v jakém duchu se to asi ponese. Venku bylo krásně, ale přišlo mi, že knížku by asi bylo nejlepší číst při dešti, aby atmosféra odpovídala. A měla jsem pravdu. Když jsem ji pak za deště dočítala při světle lampičky, pocit z toho byl hned jiný.

Hlavní hrdina Tóru Watanabe (normálně bych zabíjela za český přepis japonského jména, ale za 280 stránek už jsem si zvykla) nám ve svých sedmatřiceti letech vypráví příběh svého mládí, konkrétně pak období jeho studia na univerzitě na přelomu 60. a 70. let. On sám se považuje za obyčejného, ale už jen po pár stránkách mu to čtenář nemůže věřit. Já teda nevěřila. Dozvídáme se, že Tórův jediný přítel ze střední školy Kizuki spáchal v sedmnácti sebevraždu, což našeho hlavního hrdinu muselo zákonitě nějak poznamenat. Po odchodu na vysokou školu se v Tokiu znovu potkává s dívkou Naoko, Kizukiho přítelkyní, se kterou se sice spolu s Kizukim pravidelně ve trojici scházeli, ale on jí vlastně nikdy neměl moc co říct a vlastně ji neznal. Jejich vztah je velice zvláštní. Spojuje je vlastně Kizukiho smrt a mají pocit, že právě jen ten druhý je může pochopit. Postupně se sblíží, ale pak Naoko náhle zmizí a Tóru zjišťuje, že Naoko se musí psychicky léčit. Nebyla totiž úplně v pořádku už od dětství.

A takhle je to v podstatě se všemi postavami v knize. Přišlo mi, že tam nikdo není úplně v pořádku. Samotný Tóru, který se tak nějak nezajímá o okolní svět; arogatní bohém Nagasawa, který s ním bydlí na koleji a věčně někde balí holky, jde si za svým a na ostatních lidech mu zřejmě vůbec nezáleží; Nagasawowa přítelkyně Hacumi, která o jeho děvkaření a celkovém zvláštním životním postoji ví, ale přesto s ním i tak zůstává; Midori, holka se kterou se Tóru poznává ve škole a o které, si prostě nejde nemyslet, že má o kolečko navíc; Reiko, paní ve středních letech, která se zdá na první pohled v pořádku, ale je ve stejném zařízení jako Naoko už sedm let a když se dozvíte, proč tam vlastně je, tak se nestačíte divit. No a samozřejmě samotná Naoko, která se ve svých problémech zmítá jako v temné propasti.

Tóru bydlí na koleji, chodí do školy vlastně jen z nudy, čte západní autory, je takový uzavřený a samotářský. Nestará se moc o ostatní, a to je právě to, co se líbí těm pár lidem, co se s ním baví. Zatímco se Tóru snaží nějak řešit svůj vztah s Naoko a navštěvuje ji v ústavu, kde to vypadá, jako by se zastavil čas, jeho život na škole tak nějak pořád plyne. Jediným zpestřením mu pak je zvláštní přítel Nagasawa a potrhlá Midori. Jedním z hlavních podnětů knihy je vlastně také to, že člověk se musí naučit žít. A my sledujeme, jak to jde nebo nejde našemu hlavnímu hrdinovi i lidem okolo něj.

Co se týče stylu, jakým je dílo napsáno, tak zpočátku působí trochu prazvláštně, ale člověk si postupně zvykne. Murakami má svůj styl, kde – ač se říká, že je japonským spisovatelem, který píše nejaponsky – špetku Japonska cítíte. Já osobně mám moc ráda japonskou kulturu, a tak se mi moc líbilo, když se v příběhu objevilo něco opravdu japonského, jako například chození na střechu. (Vždycky jsem si představila nějakou tu school life mangu a studentíky, co se ulejvají z hodin a jdou místo toho na střechu xD )

Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na fakt, že je kniha psaná v ich formě, jelikož jsem dlouho nic takového nečetla. Rozhodně to ale k příběhu sedělo, zvlášť když nám to celé vlastně vypráví starší Tóru a místy jde opravdu vidět, jak má teď jiný pohled na svůj vysokoškolský život, který popisuje a taky jak někde prokládá vyprávění svými nynějšími myšlenkami a zkušenostmi.

Jak už jsem říkala, kniha se nesla převážně v dosti ponurém duchu, i když samozřejmě nechyběly i veselejší pasáže, zajímavé postřehy a názory různých postav. Všechno to ale pro mě pořád zůstávalo tak nějak zároveň i smutné. Celý příběh se neustále točí okolo smrti, hranice mezi životem a smrtí. Krásně to vystihuje věta několikrát v příběhu zmiňovaná: Smrt není opakem života, smrt je jeho součástí. Nečekala jsem tedy žádný happyend, ale nedá se říct, že bych přesně čekala konec, který nám nakonec autor přednesl.

Za mě je Norské dřevo rozhodně kniha, která stojí za přečtení. Musíte být ale ve správném rozpoložení, rozhodně to není nějaká oddechová knížka. A když si pustíte píseň Norwegian wood od Beatles, podle které je název, ještě vám to doplní celou atmosféru knihy samotné.

20140920_164119

A co vy a Norské dřevo? Četli jste? Chystáte se číst?

 
1 komentář

Posted by on Září 22, 2014 in Knižní

 

Vlastnosti: , , ,

Jen taková malá věc, co mě včera pobavila

Včera jsem četla Dance with Dragons a pobavila mě jedna věta. Třeba bude mít stejný efekt i na vás.

Cunt again? It was odd how men like Suggs used that word to demean women when it was the only part of a woman they valued. z A Dance with Dragons, s.902

A omlouvám se anglicky nemluvícím, ale tohle opravdu překládat nebudu 😀

 
Napsat komentář

Posted by on Září 19, 2014 in Všehochuť

 

Vlastnosti: ,

Čtecí progress neprogressuje tak, jak bych si představovala

Zdravím!

Dlouho jsem se tu neukázala s ničím novým a bohužel to bylo docela opodstatněné. Měla jsem totiž zdravotní problémy. Nejdřív jsem o víkendu měla problémy se žaludkem a bolest hlavy. Byla jsem ve stavu, kdy jsem se ani nemohla pomalu zvednout z postele. No a pak, když jsem se z toho nějak dostala, jsem měla otřesné bolesti hlavy. Nezabíral mi na to ani paralen 500, tak jsem si pro jistotu zašla k doktorovi v Modřicích. Čekala jsem, že mi napíše nějaké prášky. Místo toho mě ale poslal na akutní neurologické vyšetření do fakultní nemocnice v Brně a tam jsem strávila „překrásné“ 3 hodiny. Měla jsem s sebou sice knížku, ale čte se fakt špatně, když vás trápí bolesti hlavy, takže jsem se brutálně nudila. Když jsem se teda konečně probojovala k doktorce, tak mi řekla, že mám asi migrénu, napsala prášek, poslala na odběry a dala žádanku na magnetickou rezonanci.

Z odběru krve mám ještě teď naprosto otřesně velikou a naprosto nechutnou modřinu, ze které se některým dělá i špatně, když se na ni podívají. Do toho mi ještě včera zubařka řekla, že mi bude muset odstranit obě uzdičky, protože se mi odhalují krčky. Jinými slovy mi rozřeže pusu a budu aspoň týden značně omezena. Což se mi opravdu vůbec nehodí, když mi začíná škola, chodím do práce a tak.

Takže tady vidíte, že jsem opravdu neměla moc času na čtení, což mě samozřejmě dost mrzí. Chybí mi asi ještě necelých 200 stran z Dance with Dragons, což bych měla určitě přečíst do konce týdne a buď začít to Norské dřevo nebo přečíst kamarádovu povídku, jak jsem mu slíbila. Do toho jsem ještě chtěla sepsat článek Knihy mého dětství, k němuž mě inspiroval stejnojmenný projekt od jedné slečny blogerky. A taky mi pomalu začíná škola, takže tomu se taky budu muset začít věnovat.

Je toho na mě poslední dobou nějak moc. Chtěla bych pro změnu nějaké dobré zprávy třeba. Jo a taky by mohla začít mizet ta velikánská modřina na ruce…nebo aspoň přestat bolet…jdu si to namazat…

Mějte se krásně 😉 Nebo aspoň líp než já 😀

 
komentáře 2

Posted by on Září 19, 2014 in Osobní

 

Vlastnosti: ,

„Pokřivené“ příběhy

 by Oscar Wilde

překlad: Knihy, které svět považuje za nemorální jsou ty, které světu ukazují jeho hanbu.

Něco na tom asi bude. Nikdo přece nechce vidět svoje chyby, aby mu je někdo předhazoval. V minulosti to bylo umocněno ještě tím, že lidem bylo přímo řečeno, jak se mají chovat a kdokoli vybočoval, ten byl prostě špatný. Dnes se taky vlastně od každého něco očekává, ale na druhou stranu se snažíme bořit hranice „normálnosti“ a přijímat kladně i lidi, kteří vybočují z řady.

A když to propojíme s příběhy, tak já třeba naprosto miluju ty autory, co vybočují z řady a nebojí se popsat něco nevídaného a neslýchaného. Zvláště pak, když je to právě z minulosti, protože si můžete představit, jak asi kniha byla přijímána a jakou vlastně měl autor odvahu svůj příběh vůbec napsat a zveřejnit.

Pokřivená nemorální kniha, která mě napadne první je samozřejmě Lolita. Když jsem ji četla, tak jsem byla neustále v úžasu z její troufalosti. Nevěděla jsem, co dříve. Jestli být zděšena či znechucena obsahem nebo obdivovat autorův styl.

Dále mě pak napadá právě Oscar Wilde a téměř všechny jeho příběhy. Všechny poukazují na špatné, smutné stránky světa, ale Obraz Doriana Graye tuhle úlohu zvládá asi nejlépe. Možná pak ještě Lady Fuckingham je hodně „otřesná,“ ale tu jsem ještě nečetla, jen prvních pár řádků.

No a pak samozřejmě Irvingův Svět podle Garpa. Toho jsem četla asi v prváku na gymplu a přiznám se, že jsem ani nedočetla, jak moc šokující mi to přišlo. Tehdy jsem ještě neměla to správné vnímání asi 😀

Zato Parfém od Süskinda jsem pak hltala, třebaže jsem byla často při čtení znechucena. 😀

Je to takové to „příjemné“ znechucení, jestli víte, co myslím. To, když jste šokováni, ale zároveň musíte uznat, že nápad, příběh, styl jsou naprosto brilantní. Přemýšlím, že bych zase po nějaké takové knize mohla sáhnout.

Co vy? Jaký máte názor na takovéto „pokřivené“ knihy? A jakou třeba máte nejraději?

 
komentáře 3

Posted by on Září 12, 2014 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , , ,

Čtecí progress

Je to týden, co jsem dočetla Volání kukačky a postla sem svůj názor na ni. Je to teda také týden, co jsem rozečetla další knihu – A Dance with Dragons ze série A Song of Ice and Fire. Musím říct, že bylo trochu podivné z češtiny přejít zase k angličtině a zjišťuji, že mi trvá déle přečíst pár stran téhle anglicky psané knihy, než nějaké jiné psané česky.

Nicméně jsem si řekla, že si na Dance with Dragons dám tak 2 týdny, abych se pak mohla vrhnout na Norské dřevo. Uplynul týden a já nejsem ani v polovině 😀 Přes víkend jsem moc nečetla. Z části proto, že jsem polovinu soboty trpěla otřesnou kocovinou, no a taky jsem se pak nějak zasekla u seriálů. To o mě možná ještě nevíte. Jsem schopná vydržet u seriálu pěkně dlouho. Většinou se dívám v kuse, dokud neshlédnu všechny díly. Taky se ráda k některým vracím. Ano, je to trochu jako nemoc.

Musím se ale pochválit, neboť jsem včera knížku zase konečně otevřela a snad to do konce týdne možná i přečtu (když se na to teda dívám hodně optimisticky :D)

Tímto ukončuji svůj malý update. Mějte se famfárově 😉

 
1 komentář

Posted by on Září 9, 2014 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , ,

Dny evropského dědictví aneb jak jsem objevila zlatý (knižní) důl :)

V rámci dnů evropského dědictví se u nás v Olomouci na Dolním náměstí konají antikvariátní trhy. Knihy jsou tam zlevněné a můžete tam najít i nějaké pěkné kousky. Říkala jsem si tedy, že se tam zajdu podívat a snad si možná i nějakou tu knihu vyberu. Jelikož jsem ale zase bez peněz, tak jsem se opravdu musela omezit jen na jednu knihu. Vybrala jsem si Na větrné hůrce od E. Brontëové a o 70 Kč chudší, ale o jednu knihu bohatší jsem se vydala s přítelem na kafčo.

Když jsme se pak rozdělili, tak jsem se nevydala hned domů, ale řekla jsem si, že se stavím do parku si na chvilku počíst, když je venku tak hezky. A vzpomněla jsem si, že u fontány má být nějaká čítárna, tak jsem se vydala tam, obhlédnout, o co vlastně jde. Když jsem tam přišla, zjistila jsem, že začínají až od 12:00 a já tam jsem o půl hodiny dřív, nicméně mi řekli, že to vůbec nevadí a že si klidně už můžu něco vybrat. Prohlížela jsem knihy, vybrala jsem Jefferyho Deavera a šla se paní zeptat, jak že ten systém vlastně funguje. A odpověď mě naprosto dostala. Paní mi řekla, že si prostě vyberu knihu a můžu si ji buď přečíst v parku a nebo klidně pak dočíst doma. Když viděla můj nejistý pohled, tak mi sdělila napřímo, že si můžu vybrat kolik knih jen chci a vzít si je domů. Že všechny ty, co tam mají, jsou vyřazené a můžu se tím probrat, jak chci.

No já byla úplně nadšená a pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Spousta knih tam vypadala moc pěkně, některé skoro jako nové. Říkala jsem si, že vezmu nějakou dětskou pro bráchu a taky něco pro mamku a samozřejmě něco pro sebe. Nakonec jsem skončila se 7 knihami. Odnést si více mi přišlo už trochu blbé, ale všichni ti, co to tam měli na starost, vypadali, že jsou rádi, když se toho zbaví.

Naprosto nadšená jsem hned psala kamarádce, že jsem objevila zlatý důl, ať si tam taky pro něco zajde a šla si na konec parku k jezírku číst 🙂

Takže podtrženo a sečteno, tohle vše jsem dnes pořídila:

  • Na větrné hůrce – Emily Brontëová
  • Žhavé zprávy – Jeffery Deaver
  • Výlety pana Broučka – Svatopluk Čech
  • Knihy džunglí – Rudyard Kipling
  • Vzpomínky na Sherlocka Holmese – Sir Arthur Conan Doyle
  • Její počestné Veličenstvo císařovna – Vladimír Přibský
  • Království – Tom Martin
  • Miliony – Frank Cottrell Boyce

 

20140905_133934

 

(Za kvalitu fotky se omlouvám. Lepší už to nebude. Nechce se mi totiž :D)

 

To bude vše, Pac a pusu, vaše happy Kristýnka 🙂

 
komentáře 3

Posted by on Září 5, 2014 in Knižní, Všehochuť

 

Vlastnosti: ,