RSS

Monthly Archives: Září 2015

Knihoběžník, plus si opět stěžuju na svůj život….:D

Je to opravdu velice těžké, když velice často procházíte okolo svého oblíbeného knihkupectví a nesmíte si nic koupit. Stav mých financí je opravdu žalostný, když uvážím, co všechno budu potřebovat pořídit (věci do školy, nějaké ty podzimní boty, aby mi nemrzly nožky, šalinkarta a ták…). A to na tom ještě nejsem tak špatně. Představa, že bych s mizerným platem, jako má třeba moje máma, ještě měla živit dítě školou povinné…no fuj. Dokonce jsem se dozvěděla, že letos platí nejen za kroužky v rámci družiny, ale ještě i za družinu. To už je fakt docela mazec…

Jo a můj malý bratr, který chodí teprve do třetí třídy, bude chodit na univerzitu. Nikdy jsem o tom neslyšela, ale apparently existuje v Olomouci nějaká univerzita pro děti. Tak doufám, že mu to tam půjde a bude z něho chytrý chlapec se spoustou (doufám) užitečných znalostí 🙂

Můj druhý bratr – starší – má dnes narozeniny a já přemýšlím, co mu pořídit za dárek. Říkala jsem si chvilku, že bych mu třeba nemusela pořizovat nic, když on sám mi taky nic nedal 😀 Ale budu asi the bigger man, teda woman a něčím ho podaruju. Hned bych šla nejradši do knihkupectví a vybrala něco tam, ale jeho poslední dárek ode mě zůstal, myslím, doposud nepřečten. Teda aspoň nepřečten svým majitelem. Já už ji s jeho svolením přelouskala 😀 A fakt mě láká další pokračování Stopařova průvodce po galaxii. Mám odjakživa problém s tím, že lidem neumím vybírat dárky. Většinou mě extrémně ovlivňuje to, jestli se to líbí mně…:D Nějaká rada? Někdo? Kdokoliv?

Ale opět odbíhám od původní myšlenky. Jak jsem si stěžovala, že mi chybí pořádné, opravdové knížky a nemám teď možnost si nějaké pořídit, tak mě teď zaujal projekt Knihoběžník. Jde o to, že kdo chce, tak zanechá svou knihu na nějakém místě jako třeba v kavárně pod stolem, na parapetu, lavičce…a zaregistruje ji na webu na mapě. Kdokoliv si pak může knihu najít a vypůjčit, nahlásit se na webu, že ji teda jako má u sebe a po jejím přečtení ji zase někam uložit. Moc se mi to líbí, takže jsem samozřejmě hned hledala, jestli někde v Olomouci či Brně nějaké ty knihy jsou. Bohužel jsem byla zklamána. Je toho úplně minimum oproti třeba takovému Slovensku. Takže doma asi zapátrám v knihovničce po nějaké knížce, kterou už nečtu a kterou bych mohla do tohoto projektu poskytnout. A doufám, že se přidají další, abychom měli co číst 🙂

To bylo vlastně to, co jsem chtěla původně napsat. Jen takovou krátkou zprávu. Jak už to ale se mnou bývá, moje mysl neustále odbíhá od tématu a proto vzniklo tohle. Asi bych na tomhle svém zvyku měla trochu zapracovat. V budoucnu se mi to v mém oboru asi bude hodit 🙂

Mějte se famfárově!

Pac a pusu!

…nechce se mi uklízet, ale měla bych…možná proto je tento příspěvek delší, než bylo původně zamýšleno…no jo…už jdu…no tak…pohni tou svou velkou zadnicí…ty!..já!…fakt už se zvedám…

EDIT: koho by zajímal ten projekt, tak here je odkaz

 
Napsat komentář

Posted by on Září 17, 2015 in Uncategorized

 

Chybí mi opravdové knihy

Dnes jsem po delší době (ano, pár dní navíc je pro mě prostě delší doba! obyčejně jezdím do Brna v neděli/pondělí a tentokrát jsem jela až ve středu“ 😀 ano, ujíždím si na těchto extrémně dlouhých závorkách, deal with it! 😀 pro ty, kdo už zapomněli začátek původní věty, začnu radši znova) takže dnes jsem tedy po delší době opět cestovala víc jak pár minut. Jela jsem z Olomouce do Brna a jak asi každý ví, je to taková pěkná hodinka a půl, když máte štěstí. Opravy a zúžení na D1 jsou prostě lahoda!…insert sarcasm…

Každopádně mi zas tak moc nevadilo, že cesta trvala o půl hodiny déle než obvykle. Nikam jsem nespěchala. Takže jsem si mohla užít o půl hodiny více čtení, yay! Je o mě známo, že nejvíc toho přečtu při cestování. Když jsem ještě bydlela v Modřicích a do školy dojížděla cca 15 min busem a dalších 20 šalinou do školy v Brně, tak jsem s sebou vždy nosila knížku. I když jsem ji třeba ráno rozespalá neotevřela, tak cestou zpět, zejména pak ve večerních hodinách, kdy člověk ještě čekal takových dejme tomu krásných 15 minut na zastávce, se knížka fakt hodila. Teď ale jezdím kratší dobu a do knížky se jaksi nemám šanci ani začíst. To je ale cesta do práce, cesta do školy bude o krapet delší, takže se snad i začtu 🙂

Ale mám takový pocit, že poslední dobou mimo cestování nějak málo čtu. Když knihu otevřu večer, tak na ní většinou usnu a to nemusí být ani nudná a já nemusím být ani nějak moc unavená. Prostě postel na mě působí magicky 😀

A teď abych se dostala k názvu tohoto příspěvku. Začala jsem číst Terryho Pratchetta. To asi víte – myslím, že jsem to sem psala. Teď čtu třetí knihu a co je na tom trochu zvláštní, tak ji čtu v digitální podobě. O prázdninách jsem si k narozeninám nechala nadělit nový tablet a rozhodla se jej využívat taky dost na čtení. Je to fajn. Nosím ho s sebou téměř všude a i když možná vypadám jako exot, tak si ho třeba v autobuse otevřu a čtu. Ale stačily jen tři knížky (respektive u té třetí jsem teprve v půlce) a už mi chybí papírové knihy. Ještě víc to umocnila má nedávná návštěva knihkupectví.

Opět jsem si připomněla jaké to je, když jdete do knihkupectví a víte, že si nemůžete nic koupit, protože musíte šetřit. Je to mučení. Jak jsem teď nějakou dobu měla problém najít něco, co bych chtěla číst, tak teď je to pryč. Vešla jsem do knihkupectví a našla jsem hned několik věcí, co bych si ráda pořídila. Nejvíc teď asi toužím po knížce od Murakamiho – Kronika ptáčka na klíček. Dost mě chytlo, že hlavní postava je právník, teda aspoň myslím, že je 😀 Bohužel nemám teď dost financí a tak budu asi muset knížečku oželet. Přemýšlela jsem, že bych si obnovila průkazku v knihovně a vypůjčila si ji, ale tak nějak toužím po tom ji vlastnit. Yop, je to se mnou složité…

Teď, když je pěkně, bych se nejradši usadila někde na lavičce v parku a otevřela knihu. Ale ne soubor s knihou, prostě knihu. Pravou, nefalšovanou, papírovou úžasnost, která ještě ke všemu voní. Na chvíli jsem se teď zastavila, abych si to představila. Úplně už jsem cítila teplo sluníčka a povrch přebalu. Ale pak jsem se opět ocitla v realitě, v pokoji, kde je dost zima. Protože v tomhle baráku je prostě pořád zima…

No nic, mějte se krásně. Já jdu zavřít okno, abych nezmrzla…

PS: Nebaví mě po sobě číst články. Pokud to nedává smysl, omluvuju se *pout*

 
Napsat komentář

Posted by on Září 16, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , ,

Podzimní čtení

Ať chceme, či nechceme, budeme asi muset všichni uznat, že podzim už je tu. Letos mě ten teplotní šok totálně zasáhl a pro jistotu už teď nosím tak milion vrstev oblečení. Ještě by bylo fajn, kdybych někde našla své šálečky a šátečky. Asi budu muset vybalit všechny krabice. I když přemýšlím, že krabici s knížkama bych si vybalovat asi nemusela, když se za pár měsíců plánuju zase stěhovat. Jen by se mi na ně prášilo. Ale zase uklidňující pohled na knihy….:D Kdyby si náhodou někdo nevšiml, rozhodování není zrovna moje nejsilnější stránka. A taky jsem nesmírně lenošná…

Vraťme se ale k tomu počasí. Ač mám ráda své teplíčko a tohle studené období se mi vůbec nelíbí, vždycky si říkám, že to je ideální počasí na to, aby si člověk uvařil čajík, zachumlal se do deky a strávil odpoledne či večer s nějakou tou knížkou. A moc ráda bych to taky praktikovala. Nějak mi to ale vůbec nevychází.

Například dnes jsem opět strávila celý den v práci. Počítala jsem s dopolednem plus nějaké ty dvě, tři hodinky u táty v obchodě, než si vyřídí, co potřebuje. Samozřejmě jsem tam opět zkejsla až do zavíračky. Měla jsem s sebou sice tablet, na kterém momentálně čtu Lehké fantastično, ale nejde se moc dobře začíst, když musíte neustále koukat, jestli náhodou někdo nepřišel nebo když už lidi přijdou, tak sledovat, jestli něco nepotřebují a ve finále jim jejich nákup vybavit u kasy.

A když už člověk přijde do té nemovitosti, které teď na nějakou dobu říkáme domov (já bydlím tak nějak a více místech teď, ale k tomu zase někdy jindy), tak zjistí, že kromě divného vietnamského čaje tu nic nemá. Tak jsem si aspoň uvařila kafe 😀 Bohužel ke knize jsem se ještě nedostala.

Taky jsem si uvědomila, že pít kombinaci pivo, víno, slivovice fakt není úplně cool. Pořád se to ale dá. Horší je pak ale to, co provádíte po takovém combu. V sobotu jsem byla na oslavě strýcových a tetiných 50.narozenin. Byla tam spousta lidí, takže jsem si mohla utrhnout jako vždy pořádnou ostudu 😀 Je pravda, že si toho moc nepamatuju. Moje stehna si ale rozhodně ještě nějakou dobu ponesou ne úplně fajn vzpomínku na to, jak jsem je používala místo bubnu, když se zpívalo.

A taková malá rada do života. Když jste totálně namol, nemluvte s místním farářem, který zná celou vaši rodinu. Vůbec si nepamatuju, co jsem mu říkala a kdykoliv si vzpomenu na to, že si nevzpomínám, tak mě to docela dost děsí.

A proto je nejlepší to všechno hodit za hlavu a začíst se do Terryho, protože ten na mě působí přímo magicky. Při a po jeho čtení se vždycky cítím hrozně pozitivně 🙂 Plus je úžasné sledovat divné pohledy lidí v hromadné dopravě, když se jen tak začnete při čtení nahlas smát.

Tohle byl tak nějak výblitek mých myšlenkových pochodů. Snad jsem nikoho neurazila a mějte se famfárově. Uvařte si čaj a vzhůru s knihou do peřin!

 
komentáře 2

Posted by on Září 7, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , , ,