RSS

Author Archives: kiikechan

Fuck you you fucking fuck

I seriously want that on a t-shirt. I would be wearing it right now…

Reklamy
 
Napsat komentář

Posted by on Únor 20, 2016 in Uncategorized

 

…ranting post…shit just hit the fan…už asi posté se to snažím publikovat, protože mi nic nefunguje asi už…původně tu byl vtipný název…

Jsem líná. Jsem schopná se téměř celý den válet, zatímco přítel, s kterým teď už nějaký ten týden i oiciálně bydlím, je v práci. Následně pak s blížícím se jeho příchodem honem hupsnu do sprchy a začnu jakože něco dělat. Následně jdu na dvě hodinky do práce a přijdu večer nesmírně unavená…

Neustále vidím tady v bytě spoustu práce, která by se měla dělat a to mě extrémně odrazuje od toho, abych actually zvedla svoje líné pozadí a šla něco dělat. Ale tento týden jsem aspoň uklízela kuchyň. I když pořád by to chtělo tak ještě minimálně hodinu práce.

A když už mluvím o kuchyni…jsem v ní asi totálně neschopná nebo co. Je fakt, že málokdy se dostanu k vaření, jelikož se toho většinou ujme druhá polovička, za což následně většinou chce, abych pak umyla nádobí. Nechápu, jak můžeme neustále mít toliko špinavého nádobí, když jsme tu jenom dva. I když…moje babička taky vždycky spotřebuje milion nádobí jen na vaření 😀 Když jsem byla mladší, tak jsem se vždycky netěšila na to, že to budu muset umývat. Teď je umývání nádobí jedna z těch příjemnějších domácích prací. Asi společně s praním. Páč tam jenom roztřídím prádlo, nahážu do pračky, pověsím a až konečně uschne, tak zase sundám. Tuhle činnost dělám u nás doma radši já, protože bůh ví, že někteří lidi prostě neumí věšet prádlo…

Obyčejně by pak ještě následoval proces žehlení, ale tak nějak nevlastníme žehličku. Osamostatnění bez finanční injekce od rodičů je fakt těžký…Takoví ti mladí lidé, co se rozhodnou, že už nechtějí bydlet s rodiči a najdou si vlastní bydlení, jsou strašně cool, ale když jim rodiče třeba platí nájem a ještě kupují stuff, tak se to moc nedá nazývat osamostatněním. Na druhou stranu bych gladly teď byla někým takovým. Ale aspoň mi mamka dává vajíčka a včera mi dokonce koupila gumové rukavice, abych se konečně mohla pustit do pořádného uklízení…:D

Nějak mi nefunguje automatické průběžné ukládání postu a pořád mě to o téhle skutečnosti informuje…je to dost otravné, když každých pár sekund se vám posune stránka…

Taky mi špatně fungují některá tlačítka na klávesnici, což je taky dost otravné. Jedná se zejména o písmenko f a x, která člověk sice nepoužívá zas až tak často, ale když vám nefungují tak, jak by měla, tak najednou zjistíte, jak často tato tlačítka používáte. Chápete?

Teď bych asi měla uklízet. Sama jsem si to nařídila…Ale po totálním zmrvením palačinek, které jsem nadšeně chtěla dělat, moje nálada tak nějak deteriorated…prostě jsem tak nějak naštvaná.

Plus taky na uklízení tak nějak čekám, až se nejmenovaná osoba sedící naproti mě konečně zvedne a půjde do obchodu, jak říkala, že udělá po jídle…Namísto toho tu sedí, sluchátka na hlavě, na mou otázku „co teď vlastně děláš“ odpovídá „nic moc důležitého“ ale zřejmě se mu (tedy jí, té osobě) chce do obchodu asi tak, jako mně se chce uklízet.

Taky bych si mnohem radši četla, než abych uklízela. Ráno jsem ve volné chvíli otevřela knížku a dost se začetla. Zbáývá mi ale něco okolo 100 stránek a to zabere docela dost času, i když hltám stránky jak hladové somálské dítě. To asi není úplně dobré přirovnání. Nehledě na to, že je asi dost nekorektní jak politicky, tak i všemožně jinak, tak somálské děti mají asi dost malé žaludky…

Jinak kdyby vás zajímalo, která kniha mě tak zaujala, tak je to 1984 od Orwella. Začala jsem ji číst už před několika měsíci. Nicméně za relativně krátkou dobu jízdy v mhd, kde jsem četla, abych si krátila dlouhou chvíli (ačkoli nebyla třeba tak dlouhá…meh…whatever), se do knížky tak úplně nezačtete. Takže jsem měla přečtené asi první dvě kapitoly a pak kniha dlouho jen tak ležela ladem. Před asi třemi týdny jsem ji zase otevřela, četla opět od začátku a tentokát se opravdu pořádně začetla. Řekla jsem si, že za dva dny to budu mít přečtené. Whelp…

Malý update…osoba už se zvedla a je zřejmě připravena k odchodu do obchodu. Znamená to tedy asi, že i já bych se měla zvednout a jít něco dělat.

Tak asi jo no. Jdu asi uklízet…

A už se těším, až mi maminka dá staronový vysavač, protože to prdítko, kterým to dělám teď, je prostě katastrofa…

A to prdítko si teď vezmu do rukou a budu naštvaně vysávat…yay…

Post nejde uložit ani publikovat…

…fuck me sideways…

 
Napsat komentář

Posted by on Únor 20, 2016 in Uncategorized

 

Tralala

Tohle je spíš věc, co se hodí na fejsbukovou zeď, ale tam se mi to psát nechce. Just because xD

Můj notebook momentálně prochází těžkým obdobím.Čas od času prostě nefunguje…a to je docela na 2 věci. V neděli jsem si pro jisotu šla koupit klávesnici k tabletu. Kdybych totiž své zlatíčko opět nespustila, tak bych neměla na čem psát úkol.

Udělala jsem velikou chybu, když jsem za tímto účelem vyrazila do centra Brna. Chtěla jsem do Vaňkovky. Jak krásně jsem byla překvapena, když jsem zjistila, že tam momentálně žádné elektro není. Datart tam bude až od 1.12. Sweet…

Zkusila jsem ještě další místa, ale nikde nic. Takže jsem nakonec skončila s pouzdrem s klývesnicí z Tesca. Notebook nakonec fungoval, ale říkala jsem si, že si teda tu klávesnici nechám, kdyby náhodou. Vrátit už to ani nemůžu, jelikož jsem trošku modifikovala držáčky, aby to na můj atypicky rozměrný tablet sedělo.

Zkoušela jsem tak trochu, jak se na tom píše, ale fakticky jsem to pořádně zkusila až dnes ráno na přednášce. A přišla jsem na několik věcí:

a) mezerník funguje jen, pokud pořádně zmáčnete přímo prostředek klávesy

b) nejde tu napsat zavináč…

c) zavináč nelze napsat především proto, že tu je pouze levý alt a nefunguje přepnutí na anlickou klávesnici, ale to je pro změnu chyba mého tabletu. Snad to půjde nějak spravit.

Nejvíc mě ale asi štve ten mezerník. Píšu kvůli tomu jako hlemýžď 😀

No, tak je to trochu delší než původní zamýšlený rádoby post na fb xD

 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 24, 2015 in Uncategorized

 

Mám se začít bát?

Ne, tohle není post o knihách s hororovou tématikou. Tohle je bohužel ze života, konkrétně něco, co se mi přihodilo dnes.

Abyste tomuto příběhu rozuměli, měli byste o mě něco vědět. Jsem studentkou práv a můj otec je vietnamského původu. Já sama jsem ve Vietnamu nikdy nebyla, jazyk až na pár slovíček vůbec neovládám a spousta lidí tvrdí, že na první pohled ani nepoznají, že jsem míšenka.

Dnes jsem ale zjistila, že existuje skupinka lidí, která to vždy pozná. Říká se jim rasově nesnášenliví. Nebojte, nic se mi nestalo. Jen jsem se trošku zamyslela, kam ten svět spěje a rozhodla se, že se opravdu nechci v tomto městě (Brno) moc zdržovat.

S kamarádkou z práv, se kterou shodou okolností i pracuju, jsme se domluvily, že se půjdeme podívat na nějaké to jednání na soud. Ostatně, škola to po nás i vyžaduje. Kdo znáte Brno, zřejmě si tuto ministory dokážete trochu živěji představit, každopádně pokusím se to co nejvíce přiblížit.

Naše práce je na stejné ulici jako brněnský krajský soud. My však měly zamířeno na prvostupňové řízení, takže Městský soud v Brně. Dojely jsme na nádraží, nechaly si těsně před nosem nechat ujet tramvaj (pardon, šalinu), protože lidi všude… Musely jsme tedy chvilku počkat na další, cca za 5 minut přijela šalina č. 8 a do té jsme nastoupily. Spolu s námi do ní nastoupil i pán pochybného vzezření.

Všimla jsem si ho už na zastávce. Vypadal, že mýdlo nebo vodu už pěkně dlouho neviděl, na zádech měl batoh napěchovaný věcmi, na hlavě kulicha, na očích sluneční brýle a byl zabalen do huňaté šály, takže z jeho obličeje toho vlastně moc vidět nebylo.

S kamarádkou, která je Brňačka (říkejme jí I.), jsme nastoupily a našly si místa k sezení nahoře hned za schody. Teď se asi hodí popsat tramvaj. Když do ní nastoupíte, tak je tam normálně prostor dole a pak pár schodečků, které vedou do vyvýšené části. Nechápu, proč to tak je. Přijde mi to nelogické, ale budiž. Za schody jsou na jedné straně dvě sedačky vedle sebe a pak na druhé straně jedno sedadlo.

Náš pochybný pán vyšel schody a udělal něco pro mě naprosto nepochopitelného. Zapřel se o zábradlí schodů a párkrát se na nich spustil dolů a nahoru jako třeba na bradlech. Netuším, proč to dělal. Asi nemá, jde jinde by si zacvičil? Nebo chtěl ukázat, jaký je silák? Jediné, čeho dosáhl, bylo rozšíření obrovského zápachu. Byly jsme nejblíž a mám docela dost citlivý čich, takže mi to nebylo úplně příjemné. Pak si pán sedl na to volné místo na druhé straně od nás. S I. jsme se na sebe podívaly a přemýšlely, jestli se nepřesunout jinam, ale nakonec jsem řekla, že ne, že na tu chvilku (3 zastávky) to už je jedno. Nevím proč, ale tak nějak mi to přišlo neslušné. Opravdu nechápu proč.

Pán najednou začal velice hlasitě nadávat, že cikánky by měly chcípnout a jít do p**e a tak. Udiveně jsme se na sebe s I. podívaly a tak nějak jsme to ignorovaly. Bavily jsme se o nějakých věcech do školy, myslím, že jsme řešily náležitosti odvolání a odvolací důvody. To, že pán tam div nevyřvával jsem naprosto ignorovala.

Jaké překvapení bylo, když se najednou naklonil nade mne, ruku v pěst směrem k mému obličeji (ale jen jako gesto, nevypadalo to, že mě chce opravdu praštit) a z jeho úst vyšlo: „Tak budeš už držet hubu, ty jedna vietnamská k**vo? Vypadni pryč. Jdi do pí*e, s cigánama…“ Už nevím, jaké všechny nadávky tam chrlil a kam mě vlastně posílal. Byla jsem jak opařená. S I. jsme vstaly a šly po schodkách dolů ke dveřím. Měly jsme jet ještě jednu zastávku, ale nehodlala jsem vystoupit jen kvůli nějakému takovému chlápkovi.

Samozřejmě jsem si to ani nechtěla nechat líbit. Věděla jsem ale, že pouštět se do konfliktu nemá smysl a taky by to nemuselo být úplně bezpečné. Takže jsem se jenom zeptala, kam mám jako podle něho jít. Na to jsem dostala odpověď, že teda do té pi*e, odkud jsem přišla. Řekla jsem už jen, že já jsem tady doma a byla jsem velice ráda, že chlap na zastávce před tou naší vystoupil.

Jakmile vystoupil, začali se samozřejmě ozývat lidé a celou situaci komentovat. Že to je strašné. A že člověk hlavně neví, jak se ten druhý zachová a tak.

Při cestě domů o nějakou tu hodinku později jsem čekala na zastávce Úzká, hned u Vaňkovky. Když jsem chvilku pozorovala ty lidi, co procházeli, došlo mi, kolik pobudů (nemůžu najít jiné slovo) tam je. Nechci nikoho škatulkovat, ale prostě přiznávám, že z takových lidí nemám dobrý pocit. A přijde mi, že jich je všude čím dál tím víc. A v Černovicích, kde teď bydlíme, je taky koncentrace dost vysoká.

Včera večer mi ujel autobus, šla jsem chvíli pěšky a pak čekala pár minut na zastávce Psychiatrická nemocnice. Příště už to určitě neudělám. Na lavičku, kde jsem měla položený relativně těžký nákup, si naprosto neslyšně sedl jeden pán tmavší pleti a naproti přes ulici zase nějaký jiný s baterkou prohlížel obsah popelnic.

Vždycky jsem říkala, že Brno je hnusné město a tento názor asi nikdy nezměním. Musím říct, že po dnešku se opravdu těším, až se přestěhuju zpátky do krásné Olomouce a doufám, že se tahle situace nebude šířit i tam.

A jelikož tohle má být primárně blog o knihách…už jsem skoro u konce Anatomie lži! Chuděrka knížka už je trošku unavená, jak ji pořád tahám s sebou v tašce. Asi ji už vysvobodím a dočtu ji. A třeba hned 🙂

 

 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 19, 2015 in Osobní, Uncategorized

 

Vlastnosti:

Jsem jako šnek, ale prosím, nejezte mě.

Budu se opět opakovat, ale se čtením to u mě jde teď pořád nějak pomalu. Jsem tak trochu jako šnek, pomaličku lezu dopředu s počtem stránek a velice pomalu se blížím ke konci knihy. Knížka je, pravda, poměrně tlustá a já už jsem za větší půlkou. A chápu, že není možné mít větší půlku.

Takže jsem takový šneček. Shodou okolností se dnes na seznamu objevilo nějaké cosi jídlo s.r.o., kde se jedí šneci. Tak ne, abyste mě chtěli papkat.

To je asi tak všechno, jdu opět předstírat zájem o přednášku. Byebee!

 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 11, 2015 in Uncategorized

 

I’m stuck again…vyhlídky na lepí zítřky?

Musím omluvit sebe z období psaní minulého článku. Není tak úplně pravda, že bych vůbec nečetla. Mám už delší dobu rozečtenou knihu Anatomie lži od Dana Browna a za nějakou tu půlku semestru (nebo jak dlouho už to je, co jsem ji otevřela poprvé), jsem se dostala už za polovinu.

Chtěla jsem se pak náležitě pochlubit, když jsem po cestě z Brna do Olomouce přečetla docela slušný kousek. Následně jsem byla zahlcena spoustou věcí do školy, dalšími povinnostmi nebo následnou mrtvolností z toho. takže než jsem se stihla pochlubit, že už zase trochu víc čtu, tak už zase nečtu.

Přečetla jsem sice něco okolo 100 stránek učebnice obchodního práva, ale to je tak všechno. Plus teda nějaká ta manga.

Už se hrozně těším, až budu mít trochu více volna, že se konečně dostanu k nějaké knížce a nebudu ji číst přes měsíc…

Navíc jsem viděla nebo slyšela o několika dobrých knihách a přemýšlím, že bych si o ně napsala Ježíškovi. Pár dnů zpátky jsem taky zjistila, že v angličtině už vyšla 3.kniha Roberta Galbraitha aka J.K.Rowling z universe Cormoran Strike. Obě předcházející knihy se mi moc líbily, takže už se velice těším na český překlad. Měla jsem i nutkání koupit si to v angličtině, ale přeci jen jsem to četla původně v češtině a je to takové zvláštní vždycky, ten přechod. Třeba když jsem četla celou ságu A song of ice and fire v angličtině, tak potom pro mě bylo absolutně nesnesitelné číst knihu Rytíř sedmi království, kterou jsem dostala od bratra minulé Vánoce. Dodnes jsem to vlastně nepřečetla…

…jsem teď zrovna na přednášce a trochu jsem teď ztratila nic ohledně tohoto mého pisálkování, jelikož jsem vznesla dotaz a paní docentka na něj odpovídala poměrně dlouho…:D

Abych se k tomu ale nějak zase dostala. Štve mě, že teď více nečtu. Asi bych s tím teoreticky mohla něco udělat, takže se o to aspoň trochu pokusím. Nicméně se nesmírně těším, až nastane nějaká doba, kdy to bude trochu lehčí se školou (třeba ve zkouškovém :D) a začtu se konečně do nějaké knížky. A že jich je. Nějaký oficiální seznam sice nemám, v mém povědomí je ale pár titulů, které jsou must have, resp. must read. Moc teda doufám, že ta situace někdy nastane. Když se podívám na to, co všechno mě čeká…ale upletla jsem si to na sebe sama, takže to prostě musím zvládnout.

Doufám, že i když já si moc knih neužívám, tak ostatní si něco takového nenechají jen tak ujít a lehce vám teda závidím ten čtenářský požitek. Musím se do toho taky pustit 🙂

Každopádně, mějte se krásně a užívejte čtení 😉

 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 4, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , , , ,

How do you write a blog about books when you don’t really read…?

Welp. Řekla bych, že titulek mluví za vše.

Jak už jsem určitě říkala, poslední dobou nemám moc času a když už ho mám tak se málokdy dostanu k tomu, abych otevřela nějakou knížku. Neustále mě totiž pronásleduje myšlenka, že musím dělat něco do školy nebo uklízet nebo tak něco. A když už si dopřeju od toho všeho trochu utéct, tak je mnohem snazší si pustit nějaký seriál, u kterého můžu totálně vypnout. U knížky, byť sebelepší, musí člověk vyvinout nějakou tu mozkovou činnost, kdežto u seriálu jen čučíte a je dokázáno, že i ve spánku je činnost mozku vyšší.

Takže se ze mě stává asi hrozný hlupák, jelikož vědomě omezuji činnost mozku?

Also, poslední dobu mám hrozný, ale jako fakt hrozný, ne že bych to říkala jen, aby to dobře vyznělo, problém se vstáváním. Můžu spát dlouho, můžu spát málo, výsledek je vždycky stejný. Za boha se nemůžu přinutit vstát z postele. A když vyloženě nemusím (třeba když mám jít na přednášky), tak prostě nejdu. Potřebovala bych nějakou hyper motivaci.

Taky mě štve, že paní, ke které jsem chodila na power yogu, teď asi přestane ty lekce mít. A její studio jde celé nějak do kytek, co se týče yogy. I když teda jsou nějaké lekce ve středu a čtvrtek, tak někdo jako já, kdo přijede většinou ve čtvrtek večer, to asi moc neocení. Už když jsem si pořizovala první permanentku, tak jsem se s majitelkou dohodla, že mi i prodlouží dobu trvání, jelikož jsem ve městě jen o víkendu. To tehdy byly lekce ještě pravidelně v pátek dopoledne a občas v sobotu.

Teď není ani jedno. Já sama nemám tu disciplínu, abych si dala pořádně do těla. Pak nemám ten krásný pocit, že se sebou něco dělám a všechno je takové mleh…Moc nepomáhá to hnusné počasí. Teď některý den vysvitlo sluníčko a já se podle toho náležitě usmívala a měla se docela fajn. Teď, když se podívám z okna, tak…je to prostě všechno takové nijaké…

Jo a dneska jdu k zubaři. Až dopiju kávu, tak si asi opět vyčistím zuby 😀

Stejně se bojím, co mi řekne. Už posledně se jí tam něco nelíbilo a nemůžu říct, že bych opravdu stoprocentně dělala všechno to, co mi doporučila. To bych totiž pak jen na ústní hygienu každý den musela obětovat tak 30-40 minut.

No…wish me luck?

A blíží se Vánoce. Chtěla bych svým lidičkám pořídit krásné dárečky, ale nějak nejsou penízky na to všechno 😦  Asi si beru moc velké sousto, když se podívám na to, co všechno bych chtěla pořídit. Asi se vrátím k obyčejným malým a hlavně levným dárečkům. Jsem přece chudý studentík…tak bych si měla přestat hrát na to, že mám spoustu peněz na rozdávání.

A tady to asi radši ukončím, protože se dostávám na šikmou plochu a měla bych se zase pokusit obklopit se krásnýma happy thoughts 🙂

Bye bye!

 
Napsat komentář

Posted by on Říjen 22, 2015 in Osobní

 

Vlastnosti: