RSS

Category Archives: Všehochuť

I’m stuck again…vyhlídky na lepí zítřky?

Musím omluvit sebe z období psaní minulého článku. Není tak úplně pravda, že bych vůbec nečetla. Mám už delší dobu rozečtenou knihu Anatomie lži od Dana Browna a za nějakou tu půlku semestru (nebo jak dlouho už to je, co jsem ji otevřela poprvé), jsem se dostala už za polovinu.

Chtěla jsem se pak náležitě pochlubit, když jsem po cestě z Brna do Olomouce přečetla docela slušný kousek. Následně jsem byla zahlcena spoustou věcí do školy, dalšími povinnostmi nebo následnou mrtvolností z toho. takže než jsem se stihla pochlubit, že už zase trochu víc čtu, tak už zase nečtu.

Přečetla jsem sice něco okolo 100 stránek učebnice obchodního práva, ale to je tak všechno. Plus teda nějaká ta manga.

Už se hrozně těším, až budu mít trochu více volna, že se konečně dostanu k nějaké knížce a nebudu ji číst přes měsíc…

Navíc jsem viděla nebo slyšela o několika dobrých knihách a přemýšlím, že bych si o ně napsala Ježíškovi. Pár dnů zpátky jsem taky zjistila, že v angličtině už vyšla 3.kniha Roberta Galbraitha aka J.K.Rowling z universe Cormoran Strike. Obě předcházející knihy se mi moc líbily, takže už se velice těším na český překlad. Měla jsem i nutkání koupit si to v angličtině, ale přeci jen jsem to četla původně v češtině a je to takové zvláštní vždycky, ten přechod. Třeba když jsem četla celou ságu A song of ice and fire v angličtině, tak potom pro mě bylo absolutně nesnesitelné číst knihu Rytíř sedmi království, kterou jsem dostala od bratra minulé Vánoce. Dodnes jsem to vlastně nepřečetla…

…jsem teď zrovna na přednášce a trochu jsem teď ztratila nic ohledně tohoto mého pisálkování, jelikož jsem vznesla dotaz a paní docentka na něj odpovídala poměrně dlouho…:D

Abych se k tomu ale nějak zase dostala. Štve mě, že teď více nečtu. Asi bych s tím teoreticky mohla něco udělat, takže se o to aspoň trochu pokusím. Nicméně se nesmírně těším, až nastane nějaká doba, kdy to bude trochu lehčí se školou (třeba ve zkouškovém :D) a začtu se konečně do nějaké knížky. A že jich je. Nějaký oficiální seznam sice nemám, v mém povědomí je ale pár titulů, které jsou must have, resp. must read. Moc teda doufám, že ta situace někdy nastane. Když se podívám na to, co všechno mě čeká…ale upletla jsem si to na sebe sama, takže to prostě musím zvládnout.

Doufám, že i když já si moc knih neužívám, tak ostatní si něco takového nenechají jen tak ujít a lehce vám teda závidím ten čtenářský požitek. Musím se do toho taky pustit 🙂

Každopádně, mějte se krásně a užívejte čtení 😉

Reklamy
 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 4, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , , , ,

Nestíhám, nestačím…

Poslední dobou čas plyne nějak rychleji. Děje se toho nějak moc a neustále mám pocit, že bych měla něco dělat a pak když to neudělám, tak mě děsí to, že bych měla a tak to jede pořád dokola, až je to aaaaargrrrggrgggh a pak se na všechno vykašlu a dám se do řešení situace klasickým útěkem 😀 Například dneska, když jsem si prostě ráno řekla, že nejdu na přednášky. Mohla jsem místo toho dělat něco užitečného, ale ne, prostě jsem vykysla a byla vykysnutá 😀

Ale říkám si, že mě to snad aspoň pěkně restartovalo, odpoledne jsem byla krásně produktivní a nebyla z toho zas až tak moc otrávená.

To je další věc. Poslední dobou jsem hrozně mrzutá a na všem hledám akorát negativa. Takže jsem se rozhodla, že to změním. There. Done 😀

Jo a taky vůbec nečtu. Jakože normální knížky. Čtu tak akorát nějaké materiály do školy. A třeba bych si i vzala knížku s sebou na cestu do školy či domů, kdyby se mi náhodou poštěstilo si v buse nebo tramvaji sednout, ale ta pak zabere zase moc místa a taky něco váží…musím si něco natahat do tabletu asi. Asi si dám další pratchettovku a Dana Browna nechám na nějaký příhodnější čas. To jsem si stěžovala, jak mi chybí opravdové knížky a když už jednu začnu číst, tak se mi zas nechce tahat, resp. je to kolikrát téměř nemožné…To jsem celá já 😀

A nechápu, proč se musím každý rok registrovat ve školní knihovně. Jako jo, není to žádný složitý proces, prostě přijdu, hodím jim isic a oni si to tam nějak odkliknou, ale přišla jsem na to až krapet pozdě, když jsem si všimla, že se mi ještě nevyřídila rezervace u učebnice…stejně je to nesmysl. To si jako nemůžou propojit systém se školním, aby viděli, že opět pokračuju ve studiu? Asi by to bylo moc složité nebo co…Ale tak, můžu být ráda, že knihovnu vůbec máme a že většinou tam aspoň prezenčně najdu knížku, kterou potřebuju. Třeba dneska se mi to poštěstilo a jsem za to ráda, jinak bych asi moc nevěděla, jak řešit úkoly na seminář.

A teď koukám na hodiny a vidím, že už je opět nějak pozdě. To mi neříkejte, že se mi to jen zdá, že čas neutíká rychleji. Vždyť ještě před chvílí byly tropické teploty a za chvíli už budou Vánoce. Už abych pomalu začala vymýšlet, co komu dám za dárek, resp. co Ježíšek daruje za moje peníze 😀 Minulý rok jsem se to snažila řešit knížkama (a objednala samozřejmě i něco pro sebe), tak uvidíme, jestli to vyjde i letos 😀

A jelikož už mám zbaštěné chipsy, tak to dnes asi ukončím. A příští post se pokusím napsat zase někdy za týden a ne s obrovským prodlením jako teď. Ale radši nic neslibuju, protože narozdíl od našich politiků nezastávám heslo „slibem neurazíš.“

Guess that’s it. Mějte se krásně a užívejte tepla, dokud ještě nějaké je. A jelikož mi konečně přestalo blbnout topení, tak si teplíčko užiju i já 🙂

Pac a pusu

 
Napsat komentář

Posted by on Říjen 6, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti:

Chybí mi opravdové knihy

Dnes jsem po delší době (ano, pár dní navíc je pro mě prostě delší doba! obyčejně jezdím do Brna v neděli/pondělí a tentokrát jsem jela až ve středu“ 😀 ano, ujíždím si na těchto extrémně dlouhých závorkách, deal with it! 😀 pro ty, kdo už zapomněli začátek původní věty, začnu radši znova) takže dnes jsem tedy po delší době opět cestovala víc jak pár minut. Jela jsem z Olomouce do Brna a jak asi každý ví, je to taková pěkná hodinka a půl, když máte štěstí. Opravy a zúžení na D1 jsou prostě lahoda!…insert sarcasm…

Každopádně mi zas tak moc nevadilo, že cesta trvala o půl hodiny déle než obvykle. Nikam jsem nespěchala. Takže jsem si mohla užít o půl hodiny více čtení, yay! Je o mě známo, že nejvíc toho přečtu při cestování. Když jsem ještě bydlela v Modřicích a do školy dojížděla cca 15 min busem a dalších 20 šalinou do školy v Brně, tak jsem s sebou vždy nosila knížku. I když jsem ji třeba ráno rozespalá neotevřela, tak cestou zpět, zejména pak ve večerních hodinách, kdy člověk ještě čekal takových dejme tomu krásných 15 minut na zastávce, se knížka fakt hodila. Teď ale jezdím kratší dobu a do knížky se jaksi nemám šanci ani začíst. To je ale cesta do práce, cesta do školy bude o krapet delší, takže se snad i začtu 🙂

Ale mám takový pocit, že poslední dobou mimo cestování nějak málo čtu. Když knihu otevřu večer, tak na ní většinou usnu a to nemusí být ani nudná a já nemusím být ani nějak moc unavená. Prostě postel na mě působí magicky 😀

A teď abych se dostala k názvu tohoto příspěvku. Začala jsem číst Terryho Pratchetta. To asi víte – myslím, že jsem to sem psala. Teď čtu třetí knihu a co je na tom trochu zvláštní, tak ji čtu v digitální podobě. O prázdninách jsem si k narozeninám nechala nadělit nový tablet a rozhodla se jej využívat taky dost na čtení. Je to fajn. Nosím ho s sebou téměř všude a i když možná vypadám jako exot, tak si ho třeba v autobuse otevřu a čtu. Ale stačily jen tři knížky (respektive u té třetí jsem teprve v půlce) a už mi chybí papírové knihy. Ještě víc to umocnila má nedávná návštěva knihkupectví.

Opět jsem si připomněla jaké to je, když jdete do knihkupectví a víte, že si nemůžete nic koupit, protože musíte šetřit. Je to mučení. Jak jsem teď nějakou dobu měla problém najít něco, co bych chtěla číst, tak teď je to pryč. Vešla jsem do knihkupectví a našla jsem hned několik věcí, co bych si ráda pořídila. Nejvíc teď asi toužím po knížce od Murakamiho – Kronika ptáčka na klíček. Dost mě chytlo, že hlavní postava je právník, teda aspoň myslím, že je 😀 Bohužel nemám teď dost financí a tak budu asi muset knížečku oželet. Přemýšlela jsem, že bych si obnovila průkazku v knihovně a vypůjčila si ji, ale tak nějak toužím po tom ji vlastnit. Yop, je to se mnou složité…

Teď, když je pěkně, bych se nejradši usadila někde na lavičce v parku a otevřela knihu. Ale ne soubor s knihou, prostě knihu. Pravou, nefalšovanou, papírovou úžasnost, která ještě ke všemu voní. Na chvíli jsem se teď zastavila, abych si to představila. Úplně už jsem cítila teplo sluníčka a povrch přebalu. Ale pak jsem se opět ocitla v realitě, v pokoji, kde je dost zima. Protože v tomhle baráku je prostě pořád zima…

No nic, mějte se krásně. Já jdu zavřít okno, abych nezmrzla…

PS: Nebaví mě po sobě číst články. Pokud to nedává smysl, omluvuju se *pout*

 
Napsat komentář

Posted by on Září 16, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , ,

Podzimní čtení

Ať chceme, či nechceme, budeme asi muset všichni uznat, že podzim už je tu. Letos mě ten teplotní šok totálně zasáhl a pro jistotu už teď nosím tak milion vrstev oblečení. Ještě by bylo fajn, kdybych někde našla své šálečky a šátečky. Asi budu muset vybalit všechny krabice. I když přemýšlím, že krabici s knížkama bych si vybalovat asi nemusela, když se za pár měsíců plánuju zase stěhovat. Jen by se mi na ně prášilo. Ale zase uklidňující pohled na knihy….:D Kdyby si náhodou někdo nevšiml, rozhodování není zrovna moje nejsilnější stránka. A taky jsem nesmírně lenošná…

Vraťme se ale k tomu počasí. Ač mám ráda své teplíčko a tohle studené období se mi vůbec nelíbí, vždycky si říkám, že to je ideální počasí na to, aby si člověk uvařil čajík, zachumlal se do deky a strávil odpoledne či večer s nějakou tou knížkou. A moc ráda bych to taky praktikovala. Nějak mi to ale vůbec nevychází.

Například dnes jsem opět strávila celý den v práci. Počítala jsem s dopolednem plus nějaké ty dvě, tři hodinky u táty v obchodě, než si vyřídí, co potřebuje. Samozřejmě jsem tam opět zkejsla až do zavíračky. Měla jsem s sebou sice tablet, na kterém momentálně čtu Lehké fantastično, ale nejde se moc dobře začíst, když musíte neustále koukat, jestli náhodou někdo nepřišel nebo když už lidi přijdou, tak sledovat, jestli něco nepotřebují a ve finále jim jejich nákup vybavit u kasy.

A když už člověk přijde do té nemovitosti, které teď na nějakou dobu říkáme domov (já bydlím tak nějak a více místech teď, ale k tomu zase někdy jindy), tak zjistí, že kromě divného vietnamského čaje tu nic nemá. Tak jsem si aspoň uvařila kafe 😀 Bohužel ke knize jsem se ještě nedostala.

Taky jsem si uvědomila, že pít kombinaci pivo, víno, slivovice fakt není úplně cool. Pořád se to ale dá. Horší je pak ale to, co provádíte po takovém combu. V sobotu jsem byla na oslavě strýcových a tetiných 50.narozenin. Byla tam spousta lidí, takže jsem si mohla utrhnout jako vždy pořádnou ostudu 😀 Je pravda, že si toho moc nepamatuju. Moje stehna si ale rozhodně ještě nějakou dobu ponesou ne úplně fajn vzpomínku na to, jak jsem je používala místo bubnu, když se zpívalo.

A taková malá rada do života. Když jste totálně namol, nemluvte s místním farářem, který zná celou vaši rodinu. Vůbec si nepamatuju, co jsem mu říkala a kdykoliv si vzpomenu na to, že si nevzpomínám, tak mě to docela dost děsí.

A proto je nejlepší to všechno hodit za hlavu a začíst se do Terryho, protože ten na mě působí přímo magicky. Při a po jeho čtení se vždycky cítím hrozně pozitivně 🙂 Plus je úžasné sledovat divné pohledy lidí v hromadné dopravě, když se jen tak začnete při čtení nahlas smát.

Tohle byl tak nějak výblitek mých myšlenkových pochodů. Snad jsem nikoho neurazila a mějte se famfárově. Uvařte si čaj a vzhůru s knihou do peřin!

 
komentáře 2

Posted by on Září 7, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , , ,

Taková malá ochutnávka z knížky, kterou právě čtu

Jak můžete vidět v panelu napravo, tak právě čtu knihu Notwithstanding a musím říct, že se mi to rozhodně nečte dobře a proto jsem s ní ani moc nepokročila. Je vidět, že se jedná o opravdu umělecký jazyk – hodně knižních výrazů, s kterými nejsem až taková kamarádka a mnohdy je ani nenajdu ve slovníku. Abyste si nemysleli, že jsem úplně blbá, tak připomínám, že čtu knihu v angličtině 😀

Každopádně včera jsem narazila na větu, která se mi vyloženě líbila, a proto se s vámi o ni podělím. Opět se omlouvám lidem anglicky nemluvícím.

Mr Hadgecock lived his secret life, innocently unaware that the secret of his secret was secret only to himself.

 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 13, 2014 in Knižní, Všehochuť

 

Vlastnosti:

Cup of tea, cup of me?

Jsem moc unavená na nějakou tu knihu před spaním, ale test na internetu zvládnu 😀 Když jsem dneska po dlouhé době opět kontrolovala jeden oblíbený webcomic, který má momentálně pauzu na dobu neurčitou, narazila jsem tam mezi komentáři na test „What kind of tea are you?“ Tak jsem zodpověděla pár otázek a zjistila, jaký čaj to teda jsem. No, evidentně jsem exotická xD Jdu uložit svůj šálek do postele, abych ráno zvládla vstát lépe než dnes. Dobrou noc


You Are Chai Tea

There are many subtle sides to your personality. You are difficult to decode.

You are a complex and deep individual. You have many nuanced beliefs, and your mood frequently changes.

You are a creative and expressive person. You draw your inspiration from the whole world.

You enjoy exotic food, music, and travel. Your tastes are very international.

 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 12, 2014 in Všehochuť

 

Sečteno a podtrženo – říjen 2014

Sečteno a podtrženo – říjen 2014

Zdravím!

Za poslední dobu tu nepřibylo moc příspěvků, ač bych třeba i chtěla. Nějak jsem se prostě nedostala k tomu, abych sepsala nějakou tu recenzi. Neustále jsem to odkládala, až jsem pak měla třeba problém vrátit se ke knize a její atmosféře, a tak jsem nakonec nic nenapsala. Bohužel nemůžu slíbit, že se situace zlepší. Volného času mi bude spíše ubývat, ale v tom ani takový velký problém není. Jde spíš o aktuální stav mého notebooku.

Je zřejmě těžce nemocný a momentálně čekám na verdikt a možnost či nemožnost ho uzdravit. Hrozně moc doufám, že se mi vrátí v pořádku, jelikož jej mám velice ráda a navíc je ještě moc mladý na to, aby nás opustil. Věnujte tedy prosím malý momentík svého času a popřejte mému zlatíčku brzké (a co nejlevnější) uzdravení. Děkuji. A teď se pokusím vrátit zase do normálnosti.

Dny se nám krátí, tepla ubývá a při čtení večer na autobusové zastávce začínám litovat toho, že nemám rukavice.Člověk by se nejradši zachumlal pod deku s čajíkem a dobrou knížkou. Času na to moc není, ale párkrát jsem to tento měsíc zvládla. Jinak ale převládalo mé typické čtení při každodenním cestování a ve volných chvílích mezi školou a prací.

Ze začátku měsíce jsem četla knížky vypůjčené z knihovny, kam je mimochodem zase musím zítra vrátit. První jsem vzala Na jih od hranic, na západ od slunce od Murakamiho. Byla v mnoha věcech podobná Norskému dřevu, které jsem četla nějakou dobu zpátky, při jejím čtení jsem si uvědomovala, jak moc z Murakamiho života se promítlo do jeho tvorby. No stručně řečeno, rozhodně je to dobré čtení. Počet stran 168

Další knihou v pořadí se stala tenká, ani ne stostránková Kronika ohlášené smrti od Márqueze. Ta mne pro změnu zavedla do úplně jiného světa. Exotického a přece tak nábožensky ovlivněného. Příběh o tom, jak všichni věděli o plánované vraždě, ale nevěřili, že by se mohla stát a proto jí nezabránili – bylo to velice zajímavé. Počet stran 89

V podobném duchu – zase hrály hlavní roli lidské vlastnosti – se nesla i další kniha od Márqueze – Sto roků samoty. Kdysi jsme ji probírali v literatuře a já si pamatovala jen, že je děj je velice složitý, je tam spousta postav a jmenují se většinou stejně nebo podobně. Kamarád mi dokonce říkal, že při čtení této knihy měl radši před sebou i vytisknutý rodokmen rodiny Buendíů – našich mnoha hrdinů. Je pravda, že u této knihy člověk občas musí trochu popřemýšlet, ale nepřišlo mi to nijak drastické a ve skutečnosti se mi líbilo, co tato složitost vlastně ke konci vytvořila a vyjadřovala. Počet stran 318

A právě jsem si uvědomila, že ještě před těmito třemi jsem přece četla Rukověť bojovníka světla od Paula Coelha. Knížečka je to malá, ale má spoustu úžasných inspirativních idejí. Je to prostě něco, v čem vyloženě Coelha poznáváte. Motivace, ideály, náboženství, ale také realita a člověk v ní. Je to vlastně knížečka o tom, jak by měl vypadat ideální člověk – bojovník světla. Při čtení vás ale potěší, že ani ideální člověk není ideální 🙂 Počet stran tady hlásí 157, ale kniha je malého formátu, asi trochu větší jak A6.

Poslední dočtenou knihou za měsíc říjen pak byl Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel od Jonase Jonassona. Knížka naprosto úžasná, kterou už jsem už při čtení doporučovala každému, komu jsem mohla 🙂 Příjemné vtipné počteníčko, u kterého si ale například zopakujete i dějepis 🙂 Počet stran je podle internetu 398.

V posledním říjnovém dni jsem začala číst další knihu od Paula Coelha, tentokrát novinku se jménem Nevěra. Tuto knihu, stejně jako staříka, jsem si koupila v knihkupectví.

Abych to tedy shrnula. 2 nové knihy do sbírky, 5 přečtených knih, 1130 přečtených stránek. Popravdě jsem čekala výsledek horší, ale samozřejmě bych radši četla více. Chci také dostát svému předsevzetí přečíst do konce roku 20 knih. Zbývá mi jich už „jen“ 5, ale semestr nám pokročil a co nevidět tu bude psaní seminárek, zápočtů a dalších všemožných testů. Ostatně na jeden bych se teď měla učit.

PS: na fotce chybí Stařík, jelikož toho jsem nechala doma v Olomouci.

20141102_221942

 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 2, 2014 in Knižní, Všehochuť

 

Vlastnosti: , ,