RSS

Tag Archives: knihovna

Sečteno a podtrženo – říjen 2014

Sečteno a podtrženo – říjen 2014

Zdravím!

Za poslední dobu tu nepřibylo moc příspěvků, ač bych třeba i chtěla. Nějak jsem se prostě nedostala k tomu, abych sepsala nějakou tu recenzi. Neustále jsem to odkládala, až jsem pak měla třeba problém vrátit se ke knize a její atmosféře, a tak jsem nakonec nic nenapsala. Bohužel nemůžu slíbit, že se situace zlepší. Volného času mi bude spíše ubývat, ale v tom ani takový velký problém není. Jde spíš o aktuální stav mého notebooku.

Je zřejmě těžce nemocný a momentálně čekám na verdikt a možnost či nemožnost ho uzdravit. Hrozně moc doufám, že se mi vrátí v pořádku, jelikož jej mám velice ráda a navíc je ještě moc mladý na to, aby nás opustil. Věnujte tedy prosím malý momentík svého času a popřejte mému zlatíčku brzké (a co nejlevnější) uzdravení. Děkuji. A teď se pokusím vrátit zase do normálnosti.

Dny se nám krátí, tepla ubývá a při čtení večer na autobusové zastávce začínám litovat toho, že nemám rukavice.Člověk by se nejradši zachumlal pod deku s čajíkem a dobrou knížkou. Času na to moc není, ale párkrát jsem to tento měsíc zvládla. Jinak ale převládalo mé typické čtení při každodenním cestování a ve volných chvílích mezi školou a prací.

Ze začátku měsíce jsem četla knížky vypůjčené z knihovny, kam je mimochodem zase musím zítra vrátit. První jsem vzala Na jih od hranic, na západ od slunce od Murakamiho. Byla v mnoha věcech podobná Norskému dřevu, které jsem četla nějakou dobu zpátky, při jejím čtení jsem si uvědomovala, jak moc z Murakamiho života se promítlo do jeho tvorby. No stručně řečeno, rozhodně je to dobré čtení. Počet stran 168

Další knihou v pořadí se stala tenká, ani ne stostránková Kronika ohlášené smrti od Márqueze. Ta mne pro změnu zavedla do úplně jiného světa. Exotického a přece tak nábožensky ovlivněného. Příběh o tom, jak všichni věděli o plánované vraždě, ale nevěřili, že by se mohla stát a proto jí nezabránili – bylo to velice zajímavé. Počet stran 89

V podobném duchu – zase hrály hlavní roli lidské vlastnosti – se nesla i další kniha od Márqueze – Sto roků samoty. Kdysi jsme ji probírali v literatuře a já si pamatovala jen, že je děj je velice složitý, je tam spousta postav a jmenují se většinou stejně nebo podobně. Kamarád mi dokonce říkal, že při čtení této knihy měl radši před sebou i vytisknutý rodokmen rodiny Buendíů – našich mnoha hrdinů. Je pravda, že u této knihy člověk občas musí trochu popřemýšlet, ale nepřišlo mi to nijak drastické a ve skutečnosti se mi líbilo, co tato složitost vlastně ke konci vytvořila a vyjadřovala. Počet stran 318

A právě jsem si uvědomila, že ještě před těmito třemi jsem přece četla Rukověť bojovníka světla od Paula Coelha. Knížečka je to malá, ale má spoustu úžasných inspirativních idejí. Je to prostě něco, v čem vyloženě Coelha poznáváte. Motivace, ideály, náboženství, ale také realita a člověk v ní. Je to vlastně knížečka o tom, jak by měl vypadat ideální člověk – bojovník světla. Při čtení vás ale potěší, že ani ideální člověk není ideální 🙂 Počet stran tady hlásí 157, ale kniha je malého formátu, asi trochu větší jak A6.

Poslední dočtenou knihou za měsíc říjen pak byl Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel od Jonase Jonassona. Knížka naprosto úžasná, kterou už jsem už při čtení doporučovala každému, komu jsem mohla 🙂 Příjemné vtipné počteníčko, u kterého si ale například zopakujete i dějepis 🙂 Počet stran je podle internetu 398.

V posledním říjnovém dni jsem začala číst další knihu od Paula Coelha, tentokrát novinku se jménem Nevěra. Tuto knihu, stejně jako staříka, jsem si koupila v knihkupectví.

Abych to tedy shrnula. 2 nové knihy do sbírky, 5 přečtených knih, 1130 přečtených stránek. Popravdě jsem čekala výsledek horší, ale samozřejmě bych radši četla více. Chci také dostát svému předsevzetí přečíst do konce roku 20 knih. Zbývá mi jich už „jen“ 5, ale semestr nám pokročil a co nevidět tu bude psaní seminárek, zápočtů a dalších všemožných testů. Ostatně na jeden bych se teď měla učit.

PS: na fotce chybí Stařík, jelikož toho jsem nechala doma v Olomouci.

20141102_221942

Advertisements
 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 2, 2014 in Knižní, Všehochuť

 

Vlastnosti: , ,

Návštěva knihovny a jak nic nestíhám

Zdravím!

Jak tak na mě postupně dopadá školní režim, přestávám postupně ztrácet čas na věci, které si plánuji. Momentálně se snažím nějak skloubit ve svém programu školu, brigádu, čas s přítelem a dalšími mými oblíbenými lidmi, nějaké to počteníčko, nějaké to psaní zážitků z počteníčka a taky mi nepořádek kolem mě neustále připomíná, že bych měla uklízet. Samozřejmě bych musela být asi superčlověk, abych tohle všechno zvládla. Méně spát, více makat a lépe využívat čas. Ale já tradičně při takovémto množství věcí, co bych měla udělat, raději volím útěk 😀 Vyberu si třeba nějaký seriál a celý den zvládnu nedělat nic jiného, než vybraný pořad sledovat. Tak nějak proběhl můj víkend 😀

Ale abych se vrátila k původně zamýšlenému tématu. Minulý týden ve čtvrtek jsem šla do knihovny v Brně vrátit knihu (Ano, půjčila jsem si jednu, jelikož jsem tehdy stejně neměla nějaké další knihy kam dát. Možná si pamatujete, že jsem o tom už psala.) Zároveň mi také končila platnost členství, tak jsem si rovnou zaplatila na další půlrok. No a samozřejmě jsem se šla podívat, jestli mezi knihami ve volném výběru najdu nějakou, kterou bych si ráda vzala domů. Našla jsem hned tři a to jsem zas tak moc nehledala :D. Teď se někdo z vás možná podiví, že tři knihy přece nic není. Že je to naopak ještě málo. Dala bych vám i zapravdu nebýt toho seznamu povinností na mém talíři. Jelikož mě dost vyčerpává čtení kapitol z učebnice a mnohostránkových judikátů, které většinou musíte přečíst několikrát, abyste jim vůbec porozuměli, tak myslím, že tři knihy jsou zatím docela dostačující. A vždy si přece můžu jít pro něco dalšího 🙂

No a co jsem si v knihovně nakonec vypůjčila? Po Norském dřevě jsem opět sáhla po Murakamim – Na jih od hranic, na západ od slunce a pak takové klasiky – Sto roků samoty a Kronika ohlášené smrti, jejich autorem je Gabriel García Márquez. Přiznám se, že jsem schválně sáhla po tenčích knihách. Čtu převážně při cestování v dopravních prostředcích a opravdu se mi nechce celý den tahat žádná velikánská kniha, zvlášť pokud mám s sebou ještě i notebook.

Tolik tedy z knihovny.

Před víkend jsem taky chtěla napsat recenzi na Žhavé zprávy, jak už jsem slibovala, ale nějak jsem se k tomu prostě nedostala. Zkusím si na to tedy najít čas někdy v tomto týdnu a tady bych vás chtěla trochu blíže seznámit s knihou o bojovníkovi světla od Paula Coelha. A jakmile dočtu Murakamiho, tak bych se k němu asi taky chtěla nějak vyjádřit, protože je to bezesporu zajímavá kniha.

Takže plánů je hodně, tak snad se mi je podaří i splnit 😀 Nějaké „krásné“ fotky knih, aby to tu nevypadalo tak smutně, se pokusím dodat později, až se mi bude chtít a bude na to prostor 😀

Pro dnešek vše. Mějte se krásně a snažte se dodržovat své plány, ať v tom nejsem sama 🙂

 
Napsat komentář

Posted by on Říjen 6, 2014 in Všehochuť

 

Vlastnosti: ,

Tak jsem dnes byla v knihovně…takový malý update :D

Chtěla jsem si zajít pro nějakou tu knížku do knihovny, než mi vyprší členství zdarma. (V MZK v Brně je totiž členství do 20 let zdarma) Tak jsem se tam po práci vydala. Po cestě jsem si však uvědomila, že mám jen malou tašku, kam se mi stejně nic nevejde a v dešti bych knihy neměla kam dát. Odnesla jsem si proto knížku jen jednu a to Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Ve výsledku je to asi stejně dobře, že mám knihu jen jednu. Rozečetla jsem teď A Dance with Dragons a než se proberou tím velkým počtem stránek, tak to asi nějakou dobu potrvá. Každopádně Norské dřevo bude asi příští kniha, ke které budu psát recenzi, tak se můžete těšit 🙂

 
Napsat komentář

Posted by on Září 2, 2014 in Knižní, Všehochuť

 

Vlastnosti: ,