RSS

Tag Archives: randomness

I’m stuck again…vyhlídky na lepí zítřky?

Musím omluvit sebe z období psaní minulého článku. Není tak úplně pravda, že bych vůbec nečetla. Mám už delší dobu rozečtenou knihu Anatomie lži od Dana Browna a za nějakou tu půlku semestru (nebo jak dlouho už to je, co jsem ji otevřela poprvé), jsem se dostala už za polovinu.

Chtěla jsem se pak náležitě pochlubit, když jsem po cestě z Brna do Olomouce přečetla docela slušný kousek. Následně jsem byla zahlcena spoustou věcí do školy, dalšími povinnostmi nebo následnou mrtvolností z toho. takže než jsem se stihla pochlubit, že už zase trochu víc čtu, tak už zase nečtu.

Přečetla jsem sice něco okolo 100 stránek učebnice obchodního práva, ale to je tak všechno. Plus teda nějaká ta manga.

Už se hrozně těším, až budu mít trochu více volna, že se konečně dostanu k nějaké knížce a nebudu ji číst přes měsíc…

Navíc jsem viděla nebo slyšela o několika dobrých knihách a přemýšlím, že bych si o ně napsala Ježíškovi. Pár dnů zpátky jsem taky zjistila, že v angličtině už vyšla 3.kniha Roberta Galbraitha aka J.K.Rowling z universe Cormoran Strike. Obě předcházející knihy se mi moc líbily, takže už se velice těším na český překlad. Měla jsem i nutkání koupit si to v angličtině, ale přeci jen jsem to četla původně v češtině a je to takové zvláštní vždycky, ten přechod. Třeba když jsem četla celou ságu A song of ice and fire v angličtině, tak potom pro mě bylo absolutně nesnesitelné číst knihu Rytíř sedmi království, kterou jsem dostala od bratra minulé Vánoce. Dodnes jsem to vlastně nepřečetla…

…jsem teď zrovna na přednášce a trochu jsem teď ztratila nic ohledně tohoto mého pisálkování, jelikož jsem vznesla dotaz a paní docentka na něj odpovídala poměrně dlouho…:D

Abych se k tomu ale nějak zase dostala. Štve mě, že teď více nečtu. Asi bych s tím teoreticky mohla něco udělat, takže se o to aspoň trochu pokusím. Nicméně se nesmírně těším, až nastane nějaká doba, kdy to bude trochu lehčí se školou (třeba ve zkouškovém :D) a začtu se konečně do nějaké knížky. A že jich je. Nějaký oficiální seznam sice nemám, v mém povědomí je ale pár titulů, které jsou must have, resp. must read. Moc teda doufám, že ta situace někdy nastane. Když se podívám na to, co všechno mě čeká…ale upletla jsem si to na sebe sama, takže to prostě musím zvládnout.

Doufám, že i když já si moc knih neužívám, tak ostatní si něco takového nenechají jen tak ujít a lehce vám teda závidím ten čtenářský požitek. Musím se do toho taky pustit 🙂

Každopádně, mějte se krásně a užívejte čtení 😉

Advertisements
 
Napsat komentář

Posted by on Listopad 4, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , , , ,

Chybí mi opravdové knihy

Dnes jsem po delší době (ano, pár dní navíc je pro mě prostě delší doba! obyčejně jezdím do Brna v neděli/pondělí a tentokrát jsem jela až ve středu“ 😀 ano, ujíždím si na těchto extrémně dlouhých závorkách, deal with it! 😀 pro ty, kdo už zapomněli začátek původní věty, začnu radši znova) takže dnes jsem tedy po delší době opět cestovala víc jak pár minut. Jela jsem z Olomouce do Brna a jak asi každý ví, je to taková pěkná hodinka a půl, když máte štěstí. Opravy a zúžení na D1 jsou prostě lahoda!…insert sarcasm…

Každopádně mi zas tak moc nevadilo, že cesta trvala o půl hodiny déle než obvykle. Nikam jsem nespěchala. Takže jsem si mohla užít o půl hodiny více čtení, yay! Je o mě známo, že nejvíc toho přečtu při cestování. Když jsem ještě bydlela v Modřicích a do školy dojížděla cca 15 min busem a dalších 20 šalinou do školy v Brně, tak jsem s sebou vždy nosila knížku. I když jsem ji třeba ráno rozespalá neotevřela, tak cestou zpět, zejména pak ve večerních hodinách, kdy člověk ještě čekal takových dejme tomu krásných 15 minut na zastávce, se knížka fakt hodila. Teď ale jezdím kratší dobu a do knížky se jaksi nemám šanci ani začíst. To je ale cesta do práce, cesta do školy bude o krapet delší, takže se snad i začtu 🙂

Ale mám takový pocit, že poslední dobou mimo cestování nějak málo čtu. Když knihu otevřu večer, tak na ní většinou usnu a to nemusí být ani nudná a já nemusím být ani nějak moc unavená. Prostě postel na mě působí magicky 😀

A teď abych se dostala k názvu tohoto příspěvku. Začala jsem číst Terryho Pratchetta. To asi víte – myslím, že jsem to sem psala. Teď čtu třetí knihu a co je na tom trochu zvláštní, tak ji čtu v digitální podobě. O prázdninách jsem si k narozeninám nechala nadělit nový tablet a rozhodla se jej využívat taky dost na čtení. Je to fajn. Nosím ho s sebou téměř všude a i když možná vypadám jako exot, tak si ho třeba v autobuse otevřu a čtu. Ale stačily jen tři knížky (respektive u té třetí jsem teprve v půlce) a už mi chybí papírové knihy. Ještě víc to umocnila má nedávná návštěva knihkupectví.

Opět jsem si připomněla jaké to je, když jdete do knihkupectví a víte, že si nemůžete nic koupit, protože musíte šetřit. Je to mučení. Jak jsem teď nějakou dobu měla problém najít něco, co bych chtěla číst, tak teď je to pryč. Vešla jsem do knihkupectví a našla jsem hned několik věcí, co bych si ráda pořídila. Nejvíc teď asi toužím po knížce od Murakamiho – Kronika ptáčka na klíček. Dost mě chytlo, že hlavní postava je právník, teda aspoň myslím, že je 😀 Bohužel nemám teď dost financí a tak budu asi muset knížečku oželet. Přemýšlela jsem, že bych si obnovila průkazku v knihovně a vypůjčila si ji, ale tak nějak toužím po tom ji vlastnit. Yop, je to se mnou složité…

Teď, když je pěkně, bych se nejradši usadila někde na lavičce v parku a otevřela knihu. Ale ne soubor s knihou, prostě knihu. Pravou, nefalšovanou, papírovou úžasnost, která ještě ke všemu voní. Na chvíli jsem se teď zastavila, abych si to představila. Úplně už jsem cítila teplo sluníčka a povrch přebalu. Ale pak jsem se opět ocitla v realitě, v pokoji, kde je dost zima. Protože v tomhle baráku je prostě pořád zima…

No nic, mějte se krásně. Já jdu zavřít okno, abych nezmrzla…

PS: Nebaví mě po sobě číst články. Pokud to nedává smysl, omluvuju se *pout*

 
Napsat komentář

Posted by on Září 16, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , ,

Podzimní čtení

Ať chceme, či nechceme, budeme asi muset všichni uznat, že podzim už je tu. Letos mě ten teplotní šok totálně zasáhl a pro jistotu už teď nosím tak milion vrstev oblečení. Ještě by bylo fajn, kdybych někde našla své šálečky a šátečky. Asi budu muset vybalit všechny krabice. I když přemýšlím, že krabici s knížkama bych si vybalovat asi nemusela, když se za pár měsíců plánuju zase stěhovat. Jen by se mi na ně prášilo. Ale zase uklidňující pohled na knihy….:D Kdyby si náhodou někdo nevšiml, rozhodování není zrovna moje nejsilnější stránka. A taky jsem nesmírně lenošná…

Vraťme se ale k tomu počasí. Ač mám ráda své teplíčko a tohle studené období se mi vůbec nelíbí, vždycky si říkám, že to je ideální počasí na to, aby si člověk uvařil čajík, zachumlal se do deky a strávil odpoledne či večer s nějakou tou knížkou. A moc ráda bych to taky praktikovala. Nějak mi to ale vůbec nevychází.

Například dnes jsem opět strávila celý den v práci. Počítala jsem s dopolednem plus nějaké ty dvě, tři hodinky u táty v obchodě, než si vyřídí, co potřebuje. Samozřejmě jsem tam opět zkejsla až do zavíračky. Měla jsem s sebou sice tablet, na kterém momentálně čtu Lehké fantastično, ale nejde se moc dobře začíst, když musíte neustále koukat, jestli náhodou někdo nepřišel nebo když už lidi přijdou, tak sledovat, jestli něco nepotřebují a ve finále jim jejich nákup vybavit u kasy.

A když už člověk přijde do té nemovitosti, které teď na nějakou dobu říkáme domov (já bydlím tak nějak a více místech teď, ale k tomu zase někdy jindy), tak zjistí, že kromě divného vietnamského čaje tu nic nemá. Tak jsem si aspoň uvařila kafe 😀 Bohužel ke knize jsem se ještě nedostala.

Taky jsem si uvědomila, že pít kombinaci pivo, víno, slivovice fakt není úplně cool. Pořád se to ale dá. Horší je pak ale to, co provádíte po takovém combu. V sobotu jsem byla na oslavě strýcových a tetiných 50.narozenin. Byla tam spousta lidí, takže jsem si mohla utrhnout jako vždy pořádnou ostudu 😀 Je pravda, že si toho moc nepamatuju. Moje stehna si ale rozhodně ještě nějakou dobu ponesou ne úplně fajn vzpomínku na to, jak jsem je používala místo bubnu, když se zpívalo.

A taková malá rada do života. Když jste totálně namol, nemluvte s místním farářem, který zná celou vaši rodinu. Vůbec si nepamatuju, co jsem mu říkala a kdykoliv si vzpomenu na to, že si nevzpomínám, tak mě to docela dost děsí.

A proto je nejlepší to všechno hodit za hlavu a začíst se do Terryho, protože ten na mě působí přímo magicky. Při a po jeho čtení se vždycky cítím hrozně pozitivně 🙂 Plus je úžasné sledovat divné pohledy lidí v hromadné dopravě, když se jen tak začnete při čtení nahlas smát.

Tohle byl tak nějak výblitek mých myšlenkových pochodů. Snad jsem nikoho neurazila a mějte se famfárově. Uvařte si čaj a vzhůru s knihou do peřin!

 
komentáře 2

Posted by on Září 7, 2015 in Všehochuť

 

Vlastnosti: , , , ,