Zdravím!
Za poslední dobu tu nepřibylo moc příspěvků, ač bych třeba i chtěla. Nějak jsem se prostě nedostala k tomu, abych sepsala nějakou tu recenzi. Neustále jsem to odkládala, až jsem pak měla třeba problém vrátit se ke knize a její atmosféře, a tak jsem nakonec nic nenapsala. Bohužel nemůžu slíbit, že se situace zlepší. Volného času mi bude spíše ubývat, ale v tom ani takový velký problém není. Jde spíš o aktuální stav mého notebooku.
Je zřejmě těžce nemocný a momentálně čekám na verdikt a možnost či nemožnost ho uzdravit. Hrozně moc doufám, že se mi vrátí v pořádku, jelikož jej mám velice ráda a navíc je ještě moc mladý na to, aby nás opustil. Věnujte tedy prosím malý momentík svého času a popřejte mému zlatíčku brzké (a co nejlevnější) uzdravení. Děkuji. A teď se pokusím vrátit zase do normálnosti.
Dny se nám krátí, tepla ubývá a při čtení večer na autobusové zastávce začínám litovat toho, že nemám rukavice.Člověk by se nejradši zachumlal pod deku s čajíkem a dobrou knížkou. Času na to moc není, ale párkrát jsem to tento měsíc zvládla. Jinak ale převládalo mé typické čtení při každodenním cestování a ve volných chvílích mezi školou a prací.
Ze začátku měsíce jsem četla knížky vypůjčené z knihovny, kam je mimochodem zase musím zítra vrátit. První jsem vzala Na jih od hranic, na západ od slunce od Murakamiho. Byla v mnoha věcech podobná Norskému dřevu, které jsem četla nějakou dobu zpátky, při jejím čtení jsem si uvědomovala, jak moc z Murakamiho života se promítlo do jeho tvorby. No stručně řečeno, rozhodně je to dobré čtení. Počet stran 168
Další knihou v pořadí se stala tenká, ani ne stostránková Kronika ohlášené smrti od Márqueze. Ta mne pro změnu zavedla do úplně jiného světa. Exotického a přece tak nábožensky ovlivněného. Příběh o tom, jak všichni věděli o plánované vraždě, ale nevěřili, že by se mohla stát a proto jí nezabránili – bylo to velice zajímavé. Počet stran 89
V podobném duchu – zase hrály hlavní roli lidské vlastnosti – se nesla i další kniha od Márqueze – Sto roků samoty. Kdysi jsme ji probírali v literatuře a já si pamatovala jen, že je děj je velice složitý, je tam spousta postav a jmenují se většinou stejně nebo podobně. Kamarád mi dokonce říkal, že při čtení této knihy měl radši před sebou i vytisknutý rodokmen rodiny Buendíů – našich mnoha hrdinů. Je pravda, že u této knihy člověk občas musí trochu popřemýšlet, ale nepřišlo mi to nijak drastické a ve skutečnosti se mi líbilo, co tato složitost vlastně ke konci vytvořila a vyjadřovala. Počet stran 318
A právě jsem si uvědomila, že ještě před těmito třemi jsem přece četla Rukověť bojovníka světla od Paula Coelha. Knížečka je to malá, ale má spoustu úžasných inspirativních idejí. Je to prostě něco, v čem vyloženě Coelha poznáváte. Motivace, ideály, náboženství, ale také realita a člověk v ní. Je to vlastně knížečka o tom, jak by měl vypadat ideální člověk – bojovník světla. Při čtení vás ale potěší, že ani ideální člověk není ideální 🙂 Počet stran tady hlásí 157, ale kniha je malého formátu, asi trochu větší jak A6.
Poslední dočtenou knihou za měsíc říjen pak byl Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel od Jonase Jonassona. Knížka naprosto úžasná, kterou už jsem už při čtení doporučovala každému, komu jsem mohla 🙂 Příjemné vtipné počteníčko, u kterého si ale například zopakujete i dějepis 🙂 Počet stran je podle internetu 398.
V posledním říjnovém dni jsem začala číst další knihu od Paula Coelha, tentokrát novinku se jménem Nevěra. Tuto knihu, stejně jako staříka, jsem si koupila v knihkupectví.
Abych to tedy shrnula. 2 nové knihy do sbírky, 5 přečtených knih, 1130 přečtených stránek. Popravdě jsem čekala výsledek horší, ale samozřejmě bych radši četla více. Chci také dostát svému předsevzetí přečíst do konce roku 20 knih. Zbývá mi jich už „jen“ 5, ale semestr nám pokročil a co nevidět tu bude psaní seminárek, zápočtů a dalších všemožných testů. Ostatně na jeden bych se teď měla učit.
PS: na fotce chybí Stařík, jelikož toho jsem nechala doma v Olomouci.
Shelfish Bookshelf 